úterý 30. května 2017

Tradice bylinkářství

Znalosti o bylinkách lidstvo shromažďuje a využívá už přinejmenším 6000 let. Nejstarší záznamy proto pochází z největších starověkých civilizací. 

Starověký EGYPT byl střediskem pokročilých medicínských znalostí. V Alexandrii, která byla tehdy kulturním střediskem, se nacházela tzv. Alexandrijská škola, nejvlivnější lékařská škola své doby. Egypťané přebírali vědomosti Blízkého východu a Mezopotámie. Toto křížení  slavných medicínských tradic umožňovalo dosáhnout značného pokroku. Znalosti Alexandrijské školy byly z velké části shrnuty v herbáři De Materia Medica, sepsaném v 1. století řeckým lékařem Dioscoridem. Byl jednou z prvních tištěných knih po vynálezu knihtisku a obsahoval asi 600 přesně popsaných bylinek. Na dlouhých 1400 let se stal základním kamenem medicíny.

De Materia Medica
Do Egypta se již tehdy dováželo množství sušeného koření, bylinek a vonných olejů. Podle dochovaných záznamů byl prvním nadaným egyptským léčitelem Imhotep, lékař faraona Džosera z doby kolem roku 2600 před. n. l.

Starověké ŘECKO těžilo z vědomostí Blízkého východu a Egypta, na základě čehož vzniklo také  mnoho lékařských škol. Asklépiovi, prvnímu řeckému lékaři, o němž se dochovaly záznamy, byly přisuzovány zázračné léčitelské schopnosti a jeho hůl obtočená hadem se stala symbolem lékařství, který přetrval do dnešní doby. Největším z řeckých lékařů byl ovšem Hippokrates z Kósu (narozen roku 460 před. n. l.). Nezapomnělo se na něj nejen pro jeho rozumné lékařské rady týkající se zdravého životního stylu, ale i pro jeho pozoruhodnou léčitelskou intuici. Hippokrates jako první propracoval systém stanovení diagnózy, opírající se o hluboké znalosti jak bylinek, tak lidské psychiky. Tento velký řecký léčitel nám bohužel svůj herbář neodkázal, ale výbornou práci v tomto směru odvedl jeden z žáků filosofa Aristotela, Theofrastos z Eresu. Ten sepsal dva vynikající herbáře, v nichž je shrnuta řecká znalost bylinek té doby. V těchto herbářích byla zahrnuta i dvě Aristotelova pojednání o botanice – Historia plantarum a De causis plantarum.



ŘÍM: Za zmínku stojí i jméno římského lékaře Galéna, který byl pro svou názorovou shodu s Platónem v otázce víry v jednoho boha kladně přijímán i křesťanskou elitou. Míchal pro ni nákladné všeléky – směsi z velkého množství bylin, které měly vyléčit každou nemoc. Obchod s bylinami a kořením se stal jedním z hlavních pilířů Římské říše a bylo pravidlem, že bohaté a velké sklady koření a bylin se staly prvními místy, kam zavítali barbaři při svých nájezdech na Řím, které nakonec vedly k jeho pádu.

*   *   *

Po pádu slavné Římské říše evropské učení ustrnulo. Věk chaosu a prázdnoty nakonec vyplnila vzdělanost arabská. Mezi arabskými lékaři se vyjímá především Ibn Síná, zvaný též Avicenna, který podle Galénova vzoru sepsal pětidílný Kánon medicíny. Ten se stal základním lékařským pramenem na dalších 600 let. Arabští lékárníci zjednodušili Galénovy složité bylinné recepty a nahradili je sirupy, tinkturami a mastmi, do nichž vybírali směsi určené pro konkrétní nemoci. Tím položili základy moderní farmacie – léčby, která úzkou směsí látek léčí jednotlivé zdravotní neduhy.


STŘEDOVĚK
Nastupující křesťanství v Evropě vrátilo lékařskou vědu do doby předantické se základní vírou v to, že nemoci jsou trestem božím. Snad až na jedinou výjimku, kterou byly tehdejší kláštery. Tam se uchovávalo moudro antických knih, a tak se mniši raně středověkých klášterů stali nositeli tajemství léčivých rostlin. Proto se kláštery staly léčebnými středisky nejen pro mnichy a jeptišky, ale i pro okolní vesnice, pocestné a poutníky. Při klášterech vznikaly tzv. mnišské zahrady. Obvykle byly navrhovány tak, že je cestičky protínaly ve tvaru symbolického kříže. Podle tohoto plánu byla založena řada specializovaných zahrad včetně bylinkových.

Hildegarda z Bingenu
Význačné postavení mezi mnichy bylináři si pak v první polovině 12. století Hildegarda z Bingenu, abatyše z kláštera v Rupertsburgu (dnešním Porýní). Vycházela z německého lidového léčitelství a ve spojení s katolickou mystikou vytvořila jeden z prvních původních středověkých herbářů. Na rozdíl od jiných byl tento inspirován osobní zkušeností, nikoli pouhým přepisem antických a arabských textů. Její recepty jsou jednoduché, prosté a dodnes používané. Hildegarda měla ale obrovské štěstí. Kdyby se narodila jen o dvě století později, byla by nejspíše exkomunikována z církve a upálena jako čarodějnice. Ty byly spojovány s ďáblem a většinou vyobrazovány s ďábelskou bylinou – rulíkem zlomocným. Bylinářství a lidové léčitelství se stalo odvětvím tajným, provozovaným na okraji společnosti, dnes bychom řekli alternativním. Kdyby však nemělo své nezpochybnitelné výsledky, nikdy by nemohlo přežít až do současnosti.
vydobyla

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za případné komentáře děkuji :)