pondělí 12. června 2017

Ájurvéda

 
 
Ájurvéda, tradiční indický léčebný systém, je starobylá holistická léčitelská praxe, která se v mnohém podobá tradiční čínské medicíně. Stejně jako u tradiční čínské medicíny je i cílem Ájurvédy navrátit tělu rovnováhu. Toho lze dosáhnout změnou stravy, předepsáním bylinných přípravků a rovněž meditací a jógou. Slovo Ájurvéda pochází ze sanskrtu a můžeme ho přeložit jako „věda života“. Vychází z principu, ze za své zdraví si člověk odpovídá sám a lékař může své pacienty pouze usměrňovat.
 
A opět, tak jako tradiční čínská medicína je i Ájurvéda založena na humorální filozofii funkčních principů, ne však pěti, ale pouze tří, které se nazývají dóši. Tyto tři principy jsou u každého člověka zastoupeny v různém poměru, který je částečně dán individuální tělesnou konstitucí, ale je rovněž ovlivněn stravou, klimatem a dalšími faktory životního stylu. Dóši určují vaši osobnost, povahu chorob, jimiž trpíte a druh stravy, bylinných léků a cvičení, které jsou pro vás nejvhodnější.
 
Stejně jako u tradiční čínské medicíny jsou jednotlivé dóši ovlivňovány volbou stravy a léky, které užíváte.
 
 

DÓŠI:

VÁTA řídí pohyb těla, duševní pochody a fungování oběhového systému, nervů, svalů a kostí. Váže se k ní sucho, chlad a vítr. Nízkou vátu lze stimulovat hořkou, svíravou a pálivou chutí, zatímco snížit ji pomáhá nakyslá, sladká a slaná chuť.
 
PITTA je spojena s metabolismem, řídí přeměnu jídla na energii a patří k ní vlhko a horko. Podporuje cílevědomost a soustředěné myšlení a lze ji stimulovat slanou, nakyslou a pálivnou chutí; sladká, hořká a svíravá chuť snižuje její nadbytek.
 
KAPHA je pojivo, dává formu tělesným strukturám a ovládá mazivo – například chrání před ztuhlými klouby. Jejími atributy jsou země, voda a chlad. Kaphu lze stimulovat sladkou, slanou a nakyslou chutí a potlačit pálivou, hořkou a svíravou chutí.
 
 

středa 7. června 2017

Bylinná filozofie západu

Způsob využívání bylinné medicíny v současném západním světě má kořeny v evropské a severoamerické tradici, nicméně některé základní léčivé přípravky přejímá z Afriky a Jižní Ameriky, stejně tak z čínské medicíny a ájurvédy, tradiční medicíny Indie.

Bylinná medicína západu si v podstatě ponechává některé myšlenky zastávané před více než 2000 lety řeckým lékařem Hippokratem. Jeho učení vycházelo z předpokladu, že k pacientově dobrému zdraví přispívají ve svém souhrnu strava, prostředí a duševní rozpoložení.


Přírodní léčitelé západu dnes zastávají tentýž přístup. Doporučují úpravu diety, změnu životního stylu a současně bylinnou léčbu. Vycházejí přitom ze skutečnosti, že má-li se pacient uzdravit, je třeba odstranit okolnosti, které byly příčinou onemocnění. Podle Hippokratovské tradice prosazují myšlenku vrozené sebeuzdravující schopnosti lidského těla. Tělo si totiž často pomůže samo, má-li příznivé podmínky, v nichž může dojít k léčbě.

pondělí 5. června 2017

Pustoryl obecný (nepravý jasmín)

PUSTORYL OBECNÝ
Pustoryl je 1-4 metry vysoký okrasný keř. Jeho původní domovinou je jihovýchodní Evropa a Kavkaz, u nás se pěstuje od 18. století. Pro jeho výrazně vonící bílé květy se mu přezdívá nepravý jasmín. Existuje na 70 druhů pustorylu, z nichž většinu vyšlechtil francouzský zahradník Victor Lemoine. Známe druhy opadavé i neopadavé, nicméně v našich končinách lze pěstovat pouze ty opadavé. Tento nenáročný keř patří k našim nejvyhledávanějším okrasným dřevinám. Nevadí mu přímé slunce ani sušší období, dokonce je i mrazuvzdorný. Jeho květy rostou v hroznech, jsou čtyřčlenné, výjimečně pětičlenné, se žlutým středem. Listy mají vejčitý tvar, jsou žilnaté a v horní části zašpičatělé. Plodem je semenná tobolka.

Léčebné využití a zajímavosti:

Na rozdíl od pravého jasmínu, kterému se u nás díky poměrně tuhým zimám nedaří, se pustoryl v léčitelství nepoužívá. Ač je k jasmínu přirovnáván, má s ním málo společného. Pustoryl patří do čeledi hortenziovitých, zatímco jasmín se řadí mezi olivovníkovité. Není jedovatý. 





Pustoryl obecný - latinský název: Philadelphus coronarius

čtvrtek 1. června 2017

Bylinná filozofie východu - tradiční čínská medicína

Starověká praxe tradiční čínské přírodní medicíny a ájurvédy, od holistického přístupu až po léčení, je založena na principu přírodních sil. Zaměřuje se především na nastolení či opětovné vytvoření vnitřní harmonie, tedy rovnováhy v těle.

ČÍNSKÁ MEDICÍNA
Dějiny čínského přírodního léčitelství můžeme sledovat tisíce let nazpět. Nejslavnější z čínských herbářů, Vnitřní kniha žlutého císaře, byl patrně sepsán kolem roku 100 před. n. l., nicméně svými kořeny sahá ještě dále: císař, podle něhož byl herbář nazván, vládl v letech 2698-2596 před. n. l..  Od těch dob se čínští učenci touto obsáhlou a důmyslnou sbírkou  léčebných postupů řídí. Tradiční čínská medicína vzkvétá jak v samotné Číně, tak i v mnoha čínských komunitách v Asii a v rostoucí míře i v západním světě.


Filozofie tradiční čínské medicíny vychází z duchovní praxe taoismu, který učí, že lidské bytosti by měly usilovat o život v souladu s přírodními zákony a zdůrazňuje význam rovnováhy a harmonie. Podle taoistického učení má v tradiční čínské medicíně každá léčba obnovit vnitřní harmonii. Filozofie návratu těla k rovnováze, aby se dosáhlo úlevy, neplatí pouze v tradiční čínské medicíně – důležitost jí přikládá i ájurvéda nebo západní léčitelství.

Metody používané k dosažení cílů v tradiční čínské medicíně jsou však jedinečné. Pojetí a praxe mohou být pro západní svět těžko pochopitelné, zejména pokud vedle bylinné medicíny obsahují také akupunkturu, masáže, dietní terapii a léčebná cvičení, jako je čchi-kung.

K označení životní síly, jež přebývá nejen v lidském těle, ale i ve všech formách  životního prostředí a všem, co je v něm obsažené, užívají Číňané slova čchi (někdy také chi) Čchi je energie, někdy definovaná jako „vánek“ nebo „vzduch“. Věří se, že čchi proudí v lidském těle v drahách zvaných meridiany. Ty nemají hmotnou anatomickou stavbu jako cévy, nicméně praktikové tradiční čínské medicíny jsou schopni určit, kudy meridiany prochází, takže umějí vpíchnout akupunkturní jehly do každého z více než  500 akupunkturních bodů a ovlivnit tak proudění čchi tělem.