středa 7. června 2017

Bylinná filozofie západu

Způsob využívání bylinné medicíny v současném západním světě má kořeny v evropské a severoamerické tradici, nicméně některé základní léčivé přípravky přejímá z Afriky a Jižní Ameriky, stejně tak z čínské medicíny a ájurvédy, tradiční medicíny Indie.

Bylinná medicína západu si v podstatě ponechává některé myšlenky zastávané před více než 2000 lety řeckým lékařem Hippokratem. Jeho učení vycházelo z předpokladu, že k pacientově dobrému zdraví přispívají ve svém souhrnu strava, prostředí a duševní rozpoložení.


Přírodní léčitelé západu dnes zastávají tentýž přístup. Doporučují úpravu diety, změnu životního stylu a současně bylinnou léčbu. Vycházejí přitom ze skutečnosti, že má-li se pacient uzdravit, je třeba odstranit okolnosti, které byly příčinou onemocnění. Podle Hippokratovské tradice prosazují myšlenku vrozené sebeuzdravující schopnosti lidského těla. Tělo si totiž často pomůže samo, má-li příznivé podmínky, v nichž může dojít k léčbě.



NÁVRAT TĚLA K ROVNOVÁZE
Navrátit tělu rovnováhu je základní snahou každého léčebného postupu, pro který se přírodní léčitelé rozhodnou. A zatímco přístup klasické medicíny se zaměřuje převážně na boj s chorobou a tím, co je nezdravé, přírodní léčitel usiluje především o optimální fungování orgánů a tělesné soustavy jako celku tak, aby si tělo umělo poradit samo. Toto samozřejmě neplatí za každých okolností – v akutních a vážných případech je zásah moderní medicíny zcela na místě.

Bylinky jsou vhodné na chronické potíže, které se projevují dlouhodobě a jejichž příznaky nelze přesně určit. Tyto neduhy obvykle souvisejí se špatnými stravovacími a životními návyky a často dobře reagují na pozvolna působící, šetrné bylinné přípravky. Bylinky mohou zabránit tomu, aby se chronické zdravotní potíže rozvinuly ve vážnější choroby.

Zásadní význam je přikládán trávicí a vylučovací soustavě. Maximální využití schopnosti vstřebat živné látky a přeměnit je na tělesné zplodiny je základním cílem mnoha léčebných postupů.



INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP
Než se léčitel rozhodne pro příslušnou léčbu, zváží individuální potíže a zdravotní stav pacienta. Individuální přístup „léčení člověka, a ne choroby“ je protikladem „stejného metru pro všechny“, což bývá typické pro medicínský či farmaceutický model.

KLINICKÉ ZKOUŠKY
Na rozdíl od čínského léčitelství a ájurvédy nezahrnuje současné západní léčitelství humorální neboli „živelný“ přístup k nemoci. Bylinné přípravky, které západní léčitelé přejímají z jiných tradic, jsou proto málokdy využívány ve svých původních souvislostech. Západní herbalisté se stále více dožadují vědeckých důkazů a chtějí si tak potvrdit svou znalost tradice. Vzhledem k tomu, že vědeckému zkoumání bylo podrobeno jen velmi málo bylinek, bude recept od západního léčitele pravděpodobně obsahovat přípravky klinicky ověřené spolu s těmi, jež vycházejí z tradiční zkušenosti. V mnoha případech je v jednom receptu smícháno šest i více bylinek.


Předepisování léčivých směsí svědčí o víře léčitelů v účinky synergie – to jest pojetí, že různé bylinné přípravky působící současně jsou účinnější než tytéž přípravky použité jednotlivě. Synergie se vztahuje i na látky obsažené v rostlině, přičemž západní léčitelé jsou přesvědčeni, že hotový přípravek je jakožto lék spolehlivější a účinnější než jeho jednotlivé složky. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za případné komentáře děkuji :)